MUDR. TEREZA HODYCOVÁ

Lékařka, psychoterapeutka, lektorka

Profesně se věnuje psychoterapeutické práci se zaměřením na psychosomatiku a pořádá workshopy se zdravotní tematikou pro veřejnost a firemní klienty. Má dlouholeté zkušenosti s vedením workshopů pro prevenci civilizačních onemocnění, redukci stresu a syndromu vyhoření, seminářů se zaměřením na psychosomatické principy zdraví a nemoci i s individuálním poradenstvím. Ve své současné práci uplatňuje zkušenosti také z praxe v klinické medicíně i v korporátním sektoru. www.terezahodycova.cz

Kožní problémy v obličeji vedou k ovlivnění psychiky

Kdo někdy za život zažil nebo zažívá (což jsme myslím skoro všichni), co obnáší mít nějaký viditelný problém na kůži v obličeji, tuší, jak to může zamávat s psychikou.


Samozřejmě závisí na rozsahu postižení – jeden pupínek určitě nebude mít takový dopad jako aknózní pleť posetá boláky. Obličej se holt nedá schovat pod oblečení. Maximálně jde zamaskovat make-upem, který ale většinou kvalitu postižené pleti ještě více zhoršuje. Pacienti s akné nebo periorální dermatitidou výrazně trpí psychicky, což velmi podrobně popisují někteří mí klienti: „Některé dny se mi vůbec nechce vstávat a jít do práce, protože se za sebe stydím“, nebo „nemám partnera a ani se o vztah nesnažím, protože si přijdu škaredá“, „nebaví mě už žádné společenské akce, protože to úsilí zamaskovat všechny defekty na obličeji mě za to nestojí“, „bojím se ostudy, když mi začne ve společnosti nějaký bolák krvácet“.

Někoho možná nepřekvapí, že to funguje i naopak. Tedy, pokud má někdo psychické potíže, zareaguje kůže a předvede se také nějakým problémem. Pacient se dostává do začarovaného kruhu, kdy se mu vinou stresu zhorší kožní vyrážka v obličeji a ta ho ještě více stresuje. Navíc nervozita nutí člověka, aby si boláčky na kůži škrábal, vymačkával či jinak narušoval a to ještě více oddaluje hojení, přispívá vzniku infekcí a celý stav se zhoršuje.
Pomoc není snadná a obnáší mnohdy spojení mnoha různých přístupů od kožních léčiv, která se aplikují na pleť, přes pilulky ovlivňující psychiku, až po metody, které pracují se zklidněním psychiky jinak než medikamentózně.

Kůže a nervový systém jsou spojeny už na embryonální úrovni

Proto vznikl nový obor v psychosomatické medicíně, který se jmenuje psychodermatologie. Zkoumá právě propojenost kůže a psychiky. Zjišťuje se, že tato provázanost je skutečně obrovská. V klinických studiích se odhaduje, že vznik až 1/3 všech kožních onemocnění má přímou souvislost s psychickým stavem (1).
Kůže a nervový systém vznikají při embryonálním vývoji z téhož zárodečného listu, který se nazývá ektoderm. Laicky by se dalo říci, že jsou utkány ze stejné příze a tím pádem se chovají podobně. Kůže reaguje na vnější podněty a přenáší je do vnitřního světa těla. To znamená, že podněty přijímané kůží přímo ovlivňují imunitní, nervový a hormonální systém a tyto změny lze na chemické úrovni sledovat. V kůži je zakončeno mnoho nervových receptorů, díky čemuž se o ní mluví jako o největším smyslovém orgánu těla. Také veškeré vnitřní podněty jsou registrovány kůží a reprezentovány navenek.

Co z toho tedy vyplývá?

Všechno, co si natíráme na kůži, to, čím se umýváme, jak často narušujeme přirozenou mazovou a mikrobiální ochranu kůže, to všechno větším či menším způsobem ovlivňuje imunitu, nervy a hormony. Stejně tak se přímo odráží na naší kůži psychický stres (2).

Stres podporuje prozánětlivé nastavení těla

Dovolím si ještě jednu neuroimunologickou vsuvku. Vliv stresu na vnitřní prostředí organismu, speciálně na imunitu, která je zodpovědná za vznik a průběh zánětu, je biochemicky prokazatelná.
Stresové hormony (kortizol, adrenalin, noradrenalin) snižují činnost makrofágů, buněk imunitního systému, které fungují, jako takoví požírači všeho nepotřebného nebo nebezpečného. Makrofágy likvidují odumřelé buňky, mikroskopické cizí částečky nebo bakterie. Stres ovlivňuje i produkci dalších chemických látek v těle a překlápí tak křehkou rovnováhu imunitního systému směrem k takzvané humorální imunitě, která je zajišťována tvorbou protilátek, aktivitou žírných buněk a eozinofilů, což všechno vede ke zvýšené zánětlivé či alergické odpovědi (3).

Kožní vyrážka jako obrana proti nepříjemným sociálním kontaktům.

Pojďme se podívat ještě na další psychosomatické aspekty akné a vyrážek v obličeji. Pokud se ptáme po smyslu nemoci – neboli k čemu je nemoc pacientovi dobrá, můžeme se dopátrat různých souvislostí. Uvádí se, že za vznikem a zhoršováním akné může stát partnerská problematika nebo zatěžující pracovní situace.
Jakoby si člověk vytvářel jakési alibi, že mezilidské konflikty jsou pro něj neřešitelné.
Toto vysvětlení nasedá na to, že pacienti s akné mají často snížený pocit vlastní hodnoty a negativní obraz sebe samých. Velmi často jde s akné ruku v ruce úzkost či depresivní ladění. Vyrážka v obličeji a úzkosti pochopitelně vedou k sociálnímu stažení. U některých pacientů se pak setkáváme s tendencí připisovat veškeré obtíže v sociálních interakcích výhradně akné a odvádět tak pozornost od něho samého. Akné pak slouží vlastně jako ochrana před setkáváním se s lidmi, ze kterých mám strach, nebo jsou mi nepříjemní (4).
Lze tedy kožní potíže na obličeji mírnit ještě jinak než léčivy aplikovanými na kůži? Ano. A těmto metodám se budu věnovat v příštím článku.

Zdroje:
1.Picardi A, Abeni D, Melchi CF, et al.Psychiatrická morbidita u dermatologických ambulantních pacientů: problém, který je třeba uznat.Br J Dermatol.2000; 143: 983-991.
2. Panconesi E. Psychosomatic factors in dermatology: Special perspectives for application in clinical practice. Dermatol Clin. 2005;23:629–633.
3. Tausk F, Elenkov I, Moynihan J. Psychoneuroimmunology.Dermatol Ther.2008; 21: 22-31.
4. Základy psychosomatické péče, W. Tress, J. Krusse. J. Ott

SOUVISEJÍCÍ PŘÍSPĚVKY