Proč se vlastně potíme?
Kůže je náš největší orgán, který má řadu funkcí. Tou největší je ochrana. Chrání nás před řadou vnějších faktorů, jako například před infekcemi, UV zářením, třením, chemickým látkám nebo mikroorganismům. Dále má funkci smyslovou, díky tomu reagujeme na chlad a teplo, funkci skladovací, vylučovací, resorpční, estetickou a konečně termoregulační.
Každý máme vlastně osobní klimatizaci.
Voda má vysokou tepelnou kapacitu. Stačí opravdu malé množství vody, které vyprodukujeme naším potem, abychom se efektivně ochladili. Naše tělo se snaží za každou cenu udržet vnitřní teplotu ve zdravých mezích (kolem 37°C). Jednoduše řečeno, tělo se pocením chrání před přehřátím. Množství vyprodukovaného potu záleží na okolní teplotě a také prováděné aktivitě. Většinou se to pohybuje mezi 200 ml a více než 12 l za den u vrcholových sportovců.
Hubneme pocením?
Pot se skládá z 99 % z vody a zbývající 1 % tvoří sůl, minerální látky, aminokyseliny, hormony, mastné kyseliny, kyselina mléčná a močovina.
Molekuly vody drží pohromadě vodíkové můstky, abychom tyto vazby přerušily = voda se odpařila, je nutné velké množství energie. Tělo k odpaření 1 ml potu spálí asi 2,4 kJ (0,57 kcal). Tedy ve své podstatě pocením hubneme = ztrácíme vodu. Nutno však podotknout, že ztrácíme pouze vodu, nikoliv tuk. Vodu po intenzivním pocením, například po saunováním, naše tělo rychle doplní.
Kdy zbystřit?
Autonomní nervový systém řídí vylučování potu, jakmile je podrážděný, člověk se začne více potit. Proto se hodně potíme například při nervozitě, úzkostech, bolestech, ale také při užívání některých léků. Až 5 % populace trápí nadměrné pocení.
Hyperhidrózu, neboli nadměrné pocení, dělíme na primární a sekundární. Primární hyperhidrózou trpí zhruba 1 % lidí a je vyvolané emocemi bez zjevné příčiny, jedná se často o vrozenou dispozici. Oproti tomu sekundární hyperhidrózu mohou způsobit určitá onemocnění, například cukrovka, choroby štítné žlázy, některé neurologické nemoci a také užívání antidepresiv. 
Deodorant nebo antiperspirant?
Přirozené kožní bakterie rozkládají soli z potu a mastné kyseliny, které jsou na povrchu kůže. Právě tento rozklad, kdy bakterie zpracovávají mastné kyseliny, může za nepříjemný zápach potu. Proti tomu bojujeme pomocí deodorantů či antiperspirantů. Pojďme si připomenout, jaký je v nich rozdíl.
Deodorantem zápach pouze překrýváme, díky obsahu alkoholu, který likviduje bakterie. Dále může obsahovat antimikrobiální látky jako triclosan zpomalující růst bakterií, parfémy a oleje. Antiperspirantem ucpáváme potní žlázy, díky chemické gelovité zátce, která je vytvořena chemickou reakcí mezi sloučeninami hliníku (například chlorid hlinitý) a elektrolyty na povrchu kůže. Současně se ionty hliníku podílejí na vytvoření zátky fyzikální, jelikož reagují s keratinovými vlákny v potních žlázách, které se v důsledku toho stahují.
Pokud nám nestačí ani jedno ze zmíněných, dá se proti nadměrnému pocení bojovat pomocí laserového zákroku nebo operačním odstraněním potních žláz. Další alternativou je dočasné přerušení nervového řízení potních žlázek chemickou cestou, například botulotoxinem. Účinek trvá obvykle 7-12 měsíců.
