Dermatilománie patří mezi neurotické poruchy. To jsou psychické potíže, které nejsou skutečným povahovým rysem člověka. Mohou se projevovat náhle i trvale. Dermatilománie se dále řadí se do širokého spektra obsedantně‑kompulzivních (nutkavých) poruch spolu např. s vytrháváním vlasů. Nejde tedy o zlozvyk, ale o něco, co nejde ovládnout. Cílem dermatilománie je poškození kůže, které navozuje člověku, který to dělá, většinou pocit uvolnění. Dochází k tomu tedy například v moment, když člověk neumí pracovat se stresem nebo traumatem.
Co to tedy přesně je?
Jde o škrábání či jiné poškozování kůže na vašem těle. V některém případě to člověk opakuje několikrát denně, někdy neustále, někdy však jen nárazově. Avšak nejde s tím v ten daný moment přestat.
Co se za tímto nutkavým pocitem může skrývat?
Jak jsem uvedla výše, může jít o moment, kdy se člověk neumí vypořádat se stresem a zjistí, že například škrábat si kůži na nohách mu uvolňuje napětí. Dále třeba ve chvíli, kdy se člověk nedokáže vyrovnat s traumatem, neumí s ním pracovat, cítí se v napětí a zjistí, že když si rozryje kůži na obličeji do krve, uleví se mu. Dalším příkladem ale může být moment, kdy toužíte po dokonalosti. Například strhávání strupů, rozškrabávání pupínků, prostě zbavení se toho, co nám v daný moment překáží v dokonalosti naší pleti, ale často tak mnohé zhoršíme.
Může to vlastně začít jako zlozvyk, který nám pomáhá ulevit si. Ale ve finále to ze zlozvyku může přerůst ve velký problém. Jaký je rozdíl mezi dermatilománií a zlozvykem?
Zde je několik bodů, podle kterých to můžeme poznat
1. Máme viditelné rány na těle
2. Vnímáme u sebe kolísání nálady, depresivní náladu
3. Vyhýbáme se místům, kde by si druzí mohli všimnout našich ran na těle
4. Nekontrolovatelně se škrábeš během činností, které vyžadují soustředění
5. Nevědomě si škrábeme kůži během spánku
